Ty v „Hospodine pomiluj ny“ svatá,
ty věčně živá v písni Václavově,
ty studno něhy, krásy v každém slově,
ty nehasnoucích vznětů výhni zlatá!
V Husitské písni bleskem bouře vzňata,
ve vzletu orlím a ve síle lvově,
ty žalující v dumě Kollarově,
ty slz a krve číši vrchovatá;
ty jak noc tmavá, jak den mnohobleská,
jak žula tvrdá a jak chleba měkká,
ty drahá, svatá, zářná řeči česká;
křte ohnivý a sladkých zvuků lázni,
ty ptáku, vílo, oři, věkověká
ty sfingo, jakou chvím se o tě bázní!