Já nedávno šla v Římě ku zpovědi
ku otci kapucínu ctihodnému,
i ptá se mne, jak do očí mi hledí,
zda láska známa jest již srdci mému?
Dím: Račte prominouti, otče svatý,
svou nazývá mne rozmilý hoch zlatý.
On: Nešťastná, jej zanech v okamžení,
neb věčné stihne tebe zatracení.
Dím na to skromně: Raděj v pekle býti,
než miláčka, můj otče, opustiti.
On s vzdechem na to: Tak jdi s Pánembohem,
sám hynu také v hoři lásky mnohém.