Nářek.

Těch krásných dvacet let, kdy snil jsem, že můj svět, kam jen se dělo a odletělo,

sotva jsem stihnul jich sled? Kmen starý, bez vláhy, víc nemám odvahy ni k písni, ni k hříchu,

ni k slzám, ni k smíchu... Ach, osud neblahý! Těch krásných dvacet let se vrací v mysl zpět

jak dívky v reji se otáčejí, za mnou šlou laskavý hled. Však jak ten starý kmen

já v skálu zakotven, se táži, kam jdete? Kol šeřík jen kvete, a zlatem svítí den!

Těch krásných dvacet let! Proč jen mi zhořknul svět? Kam jen se dělo a odletělo? –

Nuž, s bohem, naposled!