Po města vřavě – přírody jen ruch...
Chlad vyciť horká skráň, klid zmdlená bedra!
Ať z práce své zde pozná čilý duch,
jak byla námahou, že oddechem jest štědrá.
Dům tento Práce s Láskou vystavěly.
V něm našim dětem pučí Vesny květ.
Nám více nemůže dát život celý
než vědomí: Má hrouda je můj svět!
O kéž by zase naše děti zřely
jak dneska my zde v svoji Vesnu zpět!
Dýchej, nivo! Hvozde, šum!
Otevři svou náruč, matko!
Vzpomínkám a sladkým snům
srdce v ústret zabuš sladko!
Buď, co zazní z oken mých,
přátel hovor, dětí smích!