Po dušičkách rádi jsme již doma,
cos jak resignace chvěje rtoma,
vše, co bolelo, je vetché, staro,
žijem’ jako v zdání,
neptáme se ani,
může vzkřísiti nás nové jaro?
A když vzkřísí – také dobře bude. –
Všecko je tak bílé sněhem všude.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Naladění dušičkové. · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove