Je teskno, teskno, teskno v duši,
před katastrofou jak by stála,
kdos za dveřmi jest, jde, v ně buší –
Ach, proč ta tíseň neustálá?
Ne, byl to klam, je ticho všady.
Co jen se to z těch koutů noří?
Kdos prošel jizbou, vím, stál tady.
Proč jen tak divně lampa hoří?
Jak tichý, vzdálený pláč kdesi,
teď bližší, bližší, ticho ruší...
teď jakby zahučely lesy –
Jak teskno, teskno, teskno v duši!