Spěl teplý větřík rychle přes záhony.
Kdes v sadě housle zněly, v městě zvony.
Kol pažit, větve po dešti se leskly.
Jak zvony jásaly a housle steskly,
u okna podivný mne pocit schvátil;
ne nad tím, co jsem oplakal a ztratil,
však nad tím, čeho se mi nedostane,
až jako nyní teplý vítr svane
mi z jara na hrob tóny, květy, listí...
Ó hudbo veršů, jichž nebudu čísti!