V té domněnce spi, srdce moje,
že anděl bdí mi u hlavy,
že skřivánek tě z rána zbudí
a s ním červánků záplavy.
Spi dál, nač chvíle počítati,
kdy z blízka již hrom udeří,
spi jako druhdy, když v kolébce
dech ovíval tě mateří.
Rád ukázal bych mraky tobě
i blesk, jenž šlehnul oblohou,
však tajnou mocí dech můj schvácen,
a rty se hýbat nemohou.