Jak těsně přilehá jí k tělu šat,
na plných ňadrech lpí a luzném klíně,
jak řeckou amforu na trambulině
ji vidím, ruce k výši vzpjaté, stát.
Juž parník blízko! Jeden skok a pád,
jak zlatá rybka šplouchla ve hlubině,
jak odlesk slunce tká ty vodní síně,
tak čeří vlny její plavby chvat.
Jen plná paž a bílé rámě časem
se zachvěje a zahraje vln jasem,
jež toužebně se tulí k ní a chvějí.
Juž za námi co malý bod se míhá,
leč oko stále v mlze ještě stíhá
tu boků linii, ty ruce její!