Půjdeš za jinými
v temno, prázdno, stín;
myšlénky tvé – dýmy,
pouhý zvuk – tvé rýmy,
ale čin, kde čin?
Půjdeš za jinými,
sester máš juž víc.
Ne víc bouřlivými
křídly – kroky mdlými
půjdeš, splyneš v nic.
Půjdeš za jinými,
v prázdnou kolej cest,
zraky prosebnými
hledat srdce – rci mi, –
kde dnes jedno jest?
Půjdeš za jinými,
hrdě sjedeš k dnu
tůně, víry svými
jež se chechtá zlými
citu, touze, snu.
V Thule mlh a zimy
s věčna velebou
půjdeš za jinými,
napřed jdi, splyň s nimi...
jdu hned za tebou!