Jak často stojím nad propastí v žití
a ptám se, co mám uvrhnouti do ní,
zda víru v sebe, v lidstvo, v ideál?
Či vlastní život, který se v nic řítí?
Však ohlas nitra z hlubin ke mně zvoní:
Svou hoď tam zbabělost a kráčej dál!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.