V tom vězí všecko, dokud máme síly,
však tuto změřiti, kam asi stačí!
Lze svíjet se a omdlévati v pláči,
je možno, že i rozum zbloudí, zšílí.
Leč v oné nejhroznější žití chvíli,
kde zhouby Anděl s mečem nahým kvačí
nám nad hlavou, kdy černou peruť dračí
již samo zoufalství nad skráň nám chýlí,
zde konec boje. – Není síly více.
Od smrtelníka nelze více žádat,
co dal, to moh’ a trpěl – bohem není.
Pak zbudou jen ty zhaslé zřítelnice,
ta snaha výš, ten úděl věčně padat,
a nekonečný stud a pokoření.