Nad knihou žití stojí každý sám,
co prožil, procítil, v sled stkává sobě v kvítí,
jež svítilo by leskem barev jeho tmám
nad knihou žití.
Je trudno zpět, je teskno napřed jíti.
Zní steré hlasy siren: Odkud, kam?
A život jedno velké, bouřné vlnobití.
Jen rozeznat, co bludička, co plam,
a v jakou tmu se bezdnou všecko v posled zřítí...
Pak nediv se, že slzy v očích mám
nad knihou žití...