Kout nejeden jsem viděl české země
a vždy se mocně hnulo srdce ve mně,
však sotva kdesi v takém vzdechlo stíně
jak před kostelem malým na Zvíčině.
Do kostelíka, pár dní tomu bylo,
než přišli jsme tam, v bouři uhodilo;
já blesku stopy na zdích zřel i věži,
což blesk tu řádil jak oř bez otěží!
Mě napadlo tu, jak se můž jen státi,
že do vlastního chrámu Bůh tak mlátí!
Tak přemýšleje v údolí jsem přišel,
a tu jsem přepodivnou zprávu slyšel,
jak Němci Prusům raděj zaprodali
ten kostelík, než by jej Čechům přáli;
však zaskočeni byli v snaze lstivé.
Čech krčmu na Zvíčině koupil dříve.
Prus má teď chrám, Čech v hospodě se kryje.
Proč Bůh jen Němcům do kostela bije?