Po dešti jitro na rozlehlé pláni;
u cesty v mlze stará vrba kývá
a bodlák uschlý zamyšleně dívá
se v mračen tmavých tlum, jež vichr shání.
Pták vodní hnul se v trávě z nenadání,
a ticho zas, – jen třtina šumí snivá;...
kol zvolna zlatý stín za stínem splývá,
to slunce pouť pod mrakem, jenž mu brání.
Čí postavy tam z mlhy v mlhu spějí?
sbor šumařů. Jich silhouetty líně
se ve vodě, kol níž jdou, obrážejí.
Mdlá noha těžce vázne v kalužině,
však v strunách jejich zlaté sny se chvějí
o písních, dívkách, czardaši a víně.