Ve vlastním dítěti má mladost neužitá
se hlásí k životu v svém prvním rozpjetí,
teď v svěžích půvabech mi celá Vesna skvítá
ve vlastním dítěti...
Sny z tužeb zahrady v mé zbledlé paměti,
směs dojmů jásavá se v akkordů stech splítá,
jak alkoranu verš, ve matné perleti.
Nad hrobem Mladosti tě duše moje vítá!
taj žití vidím plát sedmerou pečetí
v tom, co mi nepřáno, zřím, jí co život skýtá,
ve vlastním dítěti...