Ó, mnohé srdce almužnou vždy chodí
a bude chodit v poslední až den.
Ó, nevěř, v přístav každou loď že vodí
Bůh její – Já jsem takou pustou lodí,
bez cíle je můj prázdný den i sen.
Tak občas usnu, všecko zapomínám,
do sebe zabrán, o kráse sní duch,
ku cizím světům obrací se jinam,
tam květům snů svých hrdé hlavy stínám,
než vyruší mne světa řev a ruch.
Tu vidím bezdný prostor světla zase,
bez vůdce zřím se, dálné na moře
jsem vržen sám – jen ve vlnivém jase
pár motýlků – mých snů to – třepetá se
a zniká v bezmezné té prostoře...