Je dopsána. – Ach, tak se život stáčí!
Byl dobrý, zlý? – To skoro těžko říci;
byl dobrý tvojí duší milující
a zlý, když bez tebe jsem hynul v pláči.
Tak pomalu se na Golgotu kráčí,
tu Cirenský jde Šimon s vlídnou lící,
tam hebrejská řve luza zlolající,
a dřevo těžší hloub se v prachu vláčí.
Však Šimon je tu přec – to rozhoduje!
Zvlášť můj má vlídné tak a sladké tahy,
tak měkký ruky stisk, tak úsměv milý,
že kdybych u cíle stál oddychuje,
rád, konec všeho že mi kyne blahý,
a on řek’: Znova! – začal bych v té chvíli.