Buď život sladký sen
a jedno opojení!
Co venku kvílí jen
pláč, vzdor a nářek, sten?
Jsme hmoty, mžiku plen
v svém bdění i v svém snění.
Co noc dá, co dá den,
ber z všeho opojení!
Ach, život! Řada změn,
co včera bylo, není.
Uč naslouchat se jen,
jak vře to a se pění!
Štěk psů a vytí fen,
to pustý kontrast jen
v tvé tiché, tvůrčí snění.
Jsme hmoty, mžiku plen
pod maskou různých jmen,
ber z všeho opojení!
Ach, všecko, vše se mění,
i sladký úsměv žen
i jejich roztoužení!
Tak z této řady změn,
ať tvůrce jich, ať plen,
kde jiné cesty není,
ber z všeho opojení!