Již není Bohů. – Zní jen o nich zkazka,
však i v té zkazce nesmrtelní žijí,
v ní milují se, zápasí a zpíjí,
jich času, dějin nedotkla se vráska.
A pouze žijí tím, ku kráse láska
že vdechnula jim život v poesii,
tím hřímá Zeus, tím v struny Musy bijí,
tím Hélios v své zlaté oře práská.
Tak stěhovali se jak lidské rody,
dnes za nimi jdou toutéž cestou jiní
a příští půjdou tak až v konec věků...
A nebýt dláta, štětce, věštců ódy,
víc nebyli by, než jest v slunci jíní,
než sen, jenž Strach kdys vzbouzel ve člověku.