Jdou, jak jen chtějí. Nikdo nevolá je.
Ta vyhoupne se jako balerina
na kraji sceny, ta jde přímo z ráje,
ta z říše tmy, kde Hadu řeka stinná;
ta rychlá jako blesk, ta hlemýžď líná.
Ta lahodí, ta do mozku se hrouží,
ta vítězí, ta jásá, ona touží,
ta chmurná noc je a ta zoře zlatá –
a dohromady všecky tebe souží
tvých nervů děti, mozku fantasmata.