Kdo myslí, vím, ten ještě mudrc není,
však pouze myslit, jest juž vykoupení.
Ať třeba blud nás při tom lapí v sítě;
před tajem věčným jest i mudrc dítě,
toť studny kámen, který nenazvedne,
toť záclony stín, který neprohlédne,
toť žernov, který kruší nás a drtí.
To všecko duch ví, nad kraterem smrti
jenž chví se, když na dvéře taje buší.
Nechť pravdu nezví – v myšlénce ji tuší.