Sta poupat z duše mé zas ku světlu se dere,
sta hvězd zas prokmitá v noc mojí dumy šeré,
sta trylků slavičích v mém mrtvém srdci zpívá,
sta rosných lilijí tam plným květem kývá
nad močál snů a tuch, a nechť vše v sobě dusím,
já vyzpívat je musím;
vše duše poupata rozdechnout musím v růže,
vše hvězdy shrnouti v glorii k sobě úže,
vše trylky v akkord stkát a jednu harmonii,
vše lilje v kytku vplést... A to zvu poesii.