Můj Bože, což jsem pro klid hrobů zralý?
Tak často ptám se raněn v duše střed.
Což moje keře všecky oprchaly
a pro Naděj tam nezbyla snět?
Co chtěl jsem, doufal, všecko je tak v dáli?
A kolem faleš, lhostejnost a led?
Kdo vyšli se mnou, dnes by se mi smáli?
– Můj Bože!
Proč jen se písní sloky dále valí
jak vlny moře, písku bezpočet?
Proč staré rány dále v srdci pálí?
Proč zbyl jsem žebrák v cestě chor a bled,
že v otázku se výčitkou chví ret:
Můj Bože?