Vy mlčíte a s hádankou tou v oku,
jež hledí v dálku zkalené a sklenné,
v stín vcházíte, který se nad vším klene,
nic, blabuň splýváte ve valném toku.
A všecka strázeň dlouhých, bědných roků,
a všecky touhy sotva vyslovené,
a všecky snahy a sny rozvášněné
v ráz mlknou, v žití nedopěnou sloku
se oko vaše kalné dívá v dálku,
a němá sfinx vám hádanku zas dává,
jež stará jak svět, každý jejíž dědic.
Zpět od vás jdem v tu všech proti všem válku,
nic lepší a nic horší, co nám stkává
týž rubáš Smrt u Věčna stavu sedíc.