Vy, kteří jdete v noc a zapomnění,
ať neradi, ať klidně heroicky,
ó rcete aspoň, poslední krok lidský,
za kterým ticho v číši tmy se pění,
je krutým tak jak těžký zápas denní,
ať o chléb, o mír boj zde athletický,
či klidně zrak lze zavřít apaticky,
a nechat doznít bouřné kolem vření?
Jak asi duši v slední chvíli bývá,
v tom bodu, kde se v netvárné nic splývá,
v tom sklonu vlny, kde loď v hloub se řítí?
Co naposled tu v nitru lká a zpívá,
co v posled rouhá se tam, co tam svítí,
co v posled lepší jest – Smrt nebo Žití?