Co chcem, kam spějeme, to v posled přece máme,
o tuhou hruď se vždy kde jaký odpor zláme.
Kdos šeptá, reptá kdos a jiný řve a štěká,
však tiše moudrý jde za dílem svým – a čeká.
V tom všeho tajemství, ať chaos dál se vztekal,
Bůh ve své moudrosti až na sedmý den čekal,
až klidně říci moh: Již dost, vše dobré jesti!
Nás zatím schvátí hrob, – mír aspoň, když ne štěstí.