Co prochví srdcem v povznešené chvíli,
ať nudný život, má přec leckterou,
jak bílá holubice níž se chýlí,
tu s plnou srdce přijmi důvěrou!
Tu zaplašíš-li, sotva přijde druhá,
můž' skepse na vše býti odpověď?
Pak zalkáš, kůra srdce jak je tuhá!
a kolem bodláčí a štěrku změť.
A mohla přec ta chvíle býti drahou!
I po letech ji srdce vycítí
jak svlačce vůni, který s rosnou vlahou
se nad zdí nahou
a rozpadanou v štěrku zachytí!