Mou ruku vzala v usmívání tichém
a pravila: „Pojď, budeme si hádat
dle čar na dlani, kdo umře z nás dříve.“
A jak začala v ruce mojí bádat,
zaplálo touhou její oko snivé.
I pomyslím si: To by bylo hříchem,
v své ruce její liliovou míti
a políbení sobě odepříti.
Leč poznala můj úmysl a chtěla
se uhnouti – však v plachém překvapení
se mojich retů dotkla její ústa,
jak třtina v moji náruči se chvěla
i hněvala se... Já však myslil sobě:
Co platný hněv, já mám juž políbení,
a malým hněvem teprv láska vzrůstá.
I zlíbal jsem jí ještě ruce obě.