Ó jen mne zdeptejte, kterak vám libo jest!
Však váš krok zastaví ještě se u mých cest.
Z všeho, co zasije záští vše prokleté,
květ i plod naposled v písni mé najdete.
Tu kalich nachový, rosný a zářící,
tam broskve ovoce lupením svítící,
modrého motýla nad květy, nad plody
v slunci se vznášeti s gracií pohody.
Ten, sotva prst květu broskve se dotýká,
modrý sám do modra vesele uniká.
Tak jen mne zdeptejte, kterak vám libo jest,
motýl, má myšlenka, letí až v květy hvězd.