Až posud šlo to dobře, sborem hádá
se společnost, že přestojí to v zdraví;
v tom zadul vítr, jako dům když padá,
loď celá v peřeji se řítí splavy.
A nahoru, zas dolů větrů váda
ji hází – a teď šikmo, kolébavý
to tanec, bokem, přídou bez únavy,
o stěžeň darmo podepíráš záda.
A darmo tam se chytáš za zábradlí,
v jídelně talíře se stolu spadly
a celá společnost tak divně ztichla. –
A sotva vlna na palubu šplíchla,
vše zmlkne, do kajuty dolů spěje
a bradatý jen námořník se směje...