Jak pod jho kaudinské šli beze zbraně,
žal hořký v duši s tupou resignací,
ať po marné, ať po zdařené práci
my všickni mlčky ukláníme skráně,
ať zatínáme, ať spínáme dlaně,
ať v duši prvotní se víra vrací,
ať hrdé sny jak prostřelení ptáci
nám buší v leb v poslední srdce ráně,
ó přísná Smrti, před tvým majestatem!
Ó velké božství, ať rozkladu jmenem
chce maskovati nová doba tebe,
Tys bytost přec oděna noci šatem,
v dna duší hledíš v smutku bezejmenném
svým zrakem, v němž plá nekonečnost nebe!