Co mám zde najít, v této hrsti bláta
(ptá skeptik se), kde krása jest jen maskou,
a pocit nejsladší, jejž zveme láskou
(dí básník, snílek), v podstatě je ztráta?
Kde každý člověk tají v sobě kata,
o každou píď kde válčí s žití sázkou,
kde fráze, konvence jest ona vata,
jíž vycpeš svět, stkán kokot, lumpů cháskou?
Kde na dně všeho v posled Ona civí,
jíž říkáme Smrt, smutný konec všeho,
jak polyp storamenný všecko svírá;
ta otázka, ten Ibsenův Velký křivý,
ať drží sutky světa křesťanského,
ať mořem dnem, očima hvězd k nám zírá!