Tak vidíš, hochu, vánoce zas byly!
Již nový rok se hlásí ryčným klusem.
Mne skoro plní lítostí a hnusem,
ne, oko mé že kalné a vlas bílý,
ne, stará šíj má že se k zemi chýlí,
co tvá se tají v kučer háji rusém,
však v tobě že zřím pouze v zlomku kusém,
co my jsme staří toužili a snili.
Ty touže drahou půjdeš zas, můj hochu.
Ó, připomeň si po řadě let děda,
až poznáš trudů tíž a štěstí málo.
Dnes ještě smavý, hravý neposeda,
kéž potom za nejmenší blaha trochu
si aspoň řekneš: „Žíti za to stálo!“