Theatrum mundi velké tvoje dílo,
co hraje tam, to nejsou snů tvých stíny,
jak jiným pěvcům duší ze hlubiny
se derou, by je slunce osvítilo:
To živí lidé, skutky jich a činy,
krev, tuk i kost a vše, co vskutku bylo,
se zhustilo, v cítící maso slilo,
jen Shakespeare můž’ jít vedle – nikdo jiný.
Snad právě že jste soudili svět oba
z té dobou kleté Thespisovy káry,
jste větší byli nežli vaše doba,
že soucit, dobro, láska, hněv i zloba,
klid mudrcký i fanatismu žáry
jste vtělili i věčnou bolest Joba!