Tak neznámé my propadáme moci,
která nás v spárech svých drží,
jak luňák svírá ve větru a noci
holoubka nad tmavou strží.
Pták darmo tikne v prostor zachmuřený,
a přec to zaznělo vzduchem!
O bože, ukryt pod sterými jmeny,
ozvi se v srdci mém hluchém!
Jen ozvi se! Neb kdyby těžké jarmo
nás v posled rozdrtit mělo,
ten výkřik náš zněl přece, byť i darmo,
a přelít’ by stínem tvé čelo!