Ó vítej, Noci! Na hvězd zlatém voze
ty kněžko s luny srpem v kadeřích,
ty s perlou rosy na své hnědé noze,
již z dálky hlásá hrdliček již smích.
Hvozd jako město hlučném ve hlomoze
svůj tají ruch i chrobák v trávě ztich,
neb věčna báseň v žití všední prose
v tvých leží stínuplných perutích!