Duše světa! Vesmír celý
kolébkou je tvou či maskou
nebo hrobem spíš?
Žiješ soucitem či láskou?
Kdy se, v kom se znovu vtělí
velký zjev tvůj zářný, skvělý?
Trnu sám tou nad otázkou,
a ty v hmotě spíš!
Duše světa! V proudu tvarů,
vlnících se bez přestání,
kdy se probudíš?
Hvozdů oddech, klasů vlání,
luna v lesku, slunce v žáru,
květy, zvěř i lidi v páru,
život, porod, umírání,
co tvá praví říš?
Duše světa! Pouze v sebe
zakotvena, pohroužena
ve Nirvany tiš,
hádanka vždy, kmet i žena,
horstva svah a nad ním nebe,
moří hloub, co plá i zebe,
Maje zrcadlo, vír, změna...
Obejmi mne již!