Ne, dosti mám již odříkání chleba,
jenž stálým čekáním již okoral,
mně života a mně je smyslů třeba,
ne, abych hřivny jejich zaoral.
Chci žít, což znamená zas milovati,
však plně čerpat z šumných kaskad všech,
i kdybych ďáblu měl se krví vpsáti,
a hořkost již teď cítit na ústech!
Pryč odříkání! – Jednu chvíli zažít
chci určitě. Nuž, duše, masku shoď!
Duj, větře! Mrtvých nechť mi kyne pažit...
do Thule poslední má jede loď!