Ty svatá sílo, z útlých snítek
jež kouzlíš z jara nový květ,
že brzy v celém moři kytek
se ztápí svět!
Ty svatá sílo, ptačí křídlo
jež zvedáš ku výši a v let,
že zpívá, zvučí vše, co stydlo,
že písní svět!
Ty svatá sílo, v hroudě tmavé
jež v zrno spící dýcháš vznět,
až klasů kol vlá moře plavé,
by živ byl svět!
Ty svatá sílo, vždy stůj u mne,
ať nesedne mi k srdci led;
i v hrobů ticho slétni dumné,
jeť tebou svět!