V orla skřeku, ve pěnkavy hlesu stvoř mne zas!
v růže plání i v drobounkém vřesu stvoř mne zas!
v hlase orkánu a v jeku moří,
v tichu zádumčivých skalných tesů stvoř mne zas!
v barvě zářícího nebe s jara,
v mlhy tanci nad vrcholem lesů stvoř mne zas!
v mého děcka prvním sladkém slovu,
v lásce, kterou lidstvu žhoucí nesu, stvoř mne zas!
v básni jako v soše každé doby,
v barev starých mistrů živém plesu stvoř mne zas!
v radosti a bolu, v mdlobě, trýzni,
v smrti posledním a chladném děsu stvoř mne zas!
Stromem poznání, byť popel byly
jeho plody hořké, když jím třesu, stvoř mne zas!