Pln útěchy zřím k nebesům,
v duši mé květina roste;
ó nakloň se juž k mojim rtům,
myšlenko, nebeský hoste!
Ty mano žízní prahnoucích,
ty v žití veteši skvoste,
ty pevné veslo tonoucích,
myšlenko, nebeský hoste!
O tobě platí, Kristus co děl:
Bude vám dáno, jen proste;“
tys perla moře i med včel,
myšlenko, nebeský hoste!
Jak hady zdrtil Herakles,
znič vše, co nízké a sprosté,
na křídlech ticha duši vznes,
myšlenko, nebeský hoste!
Co Kryštof chci tvé jarmo nést,
ty k idealu moste,
vsyp v duši mojí moře hvězd,
myšlenko, nebeský hoste!