To byl můj sen! – Do málo hrdých básní,
však ryzích, velkých vlíti vše, co prýští
se v ducha z žití, co lze v zjevů tříšti
zde zvednout z prachu a tam z hvězdných třásní.
Ty’s našla jej, ať třeba snové krásní
tou cestou zašli k všeho popravišti,
ať krev a slzy zbyly na bojišti
a smutná pravda: Nejsou lidé šťastni!
Ne pouze lidé, žádný tvor jím není,
svět v zmar se řítí jako koráb vratký,
svou vědou svítí svoje na zničení.
Tu pochodeň ty pozvedla jsi v pýše
a chladna v úsměv lásky čarosladký
své řekla’s: Ne! a zahynula tiše.