Tak mladým být, když poprvé se vznítil
před vzory dědů každý genij mladý,
jak Alkibiad mezi ženské vnady
když poprv pad, tu prs a tam bok chytil;
jak Sofokles když do bitvy se řítil,
v svou tragedii vedl sboru řady,
jak Dante, který jaro viděl všady,
když první Bicin úsměv mu vstříc svítil;
ó luzná pohádko, proč pouze jednou
se kmitneš duše zrcadlem tak svěží,
ať ozáří tě genius či žena!
Však brzy dost se černé stíny zvednou
a mladost, než se v trysk dá bez otěží,
moderním lidem bývá uškrcena.