Z fijalek modrých zraků,
jež prosebně zří z trávy,
z plujících, bílých mraků,
táhnoucích do dálavy;
z vrb pučícího proutí
a z konvalinek, bezu,
z vln, jejichž val se hroutí
v démantů tříšti s jezu;
ze vzduchu, kde pták zpívá,
kde první motýl těká;
ze stráně, která snivá
na kukačky ples čeká.
Ba i z tvé vlastní hrudi,
kde podzimek juž řádí,
se s písní štěstí budí
a volá tě – tvé mládí.