Tvůj koráb ještě leží v přístavu
a pomalu se k cestě první strojí,
tvá vlajka posud bez poskvrny stojí,
škleb větrů nezná, blesků záplavu.
Na volnou plec tvou, hrdou na hlavu
tká slunce Mládí aureolu svoji,
vzlet s odvahou, s kterou se naděj pojí
v zdar budoucí, v tu šťastnou výpravu.
A moře, které před tebou se vlní,
své posud skrývá strže v dálku mračnou
před zrakem tvým, jejž zářné formy plní.
Ó zpij se jimi! Celou duši lačnou
jim otevři, než kaliti se začnou,
ať první blesk již tebe neoslní!