Co zmohlo tě, že na Nirvany vrata
jsi divě zabušil, že v okno zmaru
jsi drze nahled’ skrze věčna páru?
Ký bol to byl a jaká jenom ztráta?
Číš požitků ti vřela vrchovatá,
střel tobě život tisíce svých darů,
a myšlenka v svém rozkvětu i varu
ti podávala poupata snů zlatá.
A přece jednou ranou z revolveru
chtěl’s ujít všemu, co nás rve i klamá.
Byl’s velký v tom či malý? Nevím věru.
Vím pouze při pohledu na tvé čelo,
kde jizva hlásá tvého žití drama:
Tu jizvu vřele slíbat srdce chtělo.