Ty v omrzení necháš klesnout péro
a pravíš: U nás ztraceno je všecko,
vlast jedna rána, budoucnost jen šero,
muž s vůlí železnou jen slabé děcko;
co píseň má tu zmůže, kvítek luk?
Líp mlčet než v ten zpívat nesouzvuk!
Já pravím: Žárem nemocného hlava
když třeští, z bylin na horoucím čele,
víš, zrovna která úlevy mu dává?
Snad nejmenší ten lístek jitrocele!
A víš ty jistě, že nebude rým
tvé písně požehnaným lístkem tím?