Zalívá denně svou květinu.
Co chvilek nad ní prosní!
Již plní jí srdce hlubinu,
ti snové jsou tak rosní!
Zalívá denně svou květinu.
Co chvilek nad ní prodlí!
Smích ústky otřásá z rubínů,
však duše – ta se modlí.
Zalívá denně svou květinu
a v polosnění neví,
že na vlastní patří nevinu
a hluboký půvab děví.