Ó první úsvite v duši!
Ó, jara předzvěsti v hrudi!
Co mysl mladičká tuší?
Kdo ze sna toho ji vzbudí?
Jak luny paprsk se vkrádá
a po úběli se plíží,
tak duše chvěje se mladá,
již vlastní tajemství tíží.
I ptá se: Co bude z tebe?
A plní se, vlní se touhou.
Dáš hvězdy své mi, ó nebe?
Ó, snila jsem noc tak dlouhou!
Ó, snila jsem, teď tuším zoru,
již první paprsky vítám,
ó, záchvěvy otázek, sporů,
i vás já toužebně chytám!
A motýl spěje-li kolem,
k mým zamíří-li skráním,
tak sladkým schvácena bolem,
proč dlouho dívám se za ním?